Nepřetržitý proud aut a autobusů se posunuje pomalým tempem jako rozespalý had přes všechny římské mosty. S výjimkou těch pro pěší, jako je například Andělský most vedoucí k nedobytné pevnosti Andělského hradu. Je římskou variací na hrady a zámky, které se obvykle ční na skále nad evropskými městy. Původně totiž žádným hradem být neměl, byl postaven jako mauzoleum pro císaře Hadriána a k této monumentální stavbě patřil i Aeliův most (Pons Aelius), od 17. století nazývaný Andělským.

Andělský most

Z lodžie Andělského hradu jsou ve světle zapadajícího slunce mimořádné pohledy na zelenavou hladinu Tibery, na město na levém břehu, na kopce v dáli, které byly pro staré Římany venkovem, ale dnes jsou součástí městské aglomerace. V dobách renesančního papežství za Alexandra VI. Borgii byl hrad přestavěn jako jedna z obranných bašt Vatikánu, spojená s paláci známým Passetto del Borgo – úzkým chodníkem nahoře na hradbách. Dole byly umístěny kobky pro vězně a v Justičním sále byly vyslovovány osudové věty. Ta místnost na mě působila hodně tísnivým dojmem kvůli jedinému malému oknu, umístěnému vysoko nad podlahou. Podle tradice tady byl vysloven také rozsudek smrti nad členy patricijské rodiny Cenci, kteří zorganizovali vraždu svého tyranského otce Francesca Cenciho.

Exekuce rozsudků smrti se konaly u levé paty mostu, kde stávalo popraviště s malým kostelem. Dnes tam stojí socha svatého Pavla a po schodech se schází k nástupišti výletních lodí. Andělský most tedy nesloužil pouze jako přístup do Vatikánu, ale také jako jedno z popravčích míst Říma. Cenciové tu byli popraveni 11. září 1599 a toto hrůzyplné představení se zapsalo do dějin města natolik, že se o něm stále mluví. Známým vězněm v Andělském hradu byl v 16. století také zlatník a sochař Benvenuto Cellini a Giordano Bruno, dominikánský mnich, upálený římskou inkvizicí na Campo de’ Fiori 17. února 1600. Protireformace si vybírala oběti, aby chránila svá dogmata a ve jménu spravedlnosti získávala doznání mučením.

Na deseti mostních sloupech byly v době císařství umístěny sochy pohanských božstev, které později posloužily jako stavební materiál a nic z nich se nezachovalo. A namísto apoštolů svatého Petra a Pavla shlíželi k lidu pravděpodobně císař Hadrián a Julius Caesar. Až v letech 1669–71 dal papež Kliment IX. vytesat sochy andělů, z nichž dva vytvořil Gian Lorenzo Bernini a ostatních osm jeho dílna. Na mostě jsou z pochopitelných důvodů pouze jejich kopie.

Není tedy úplně mimo dějinné souvislosti, když se na mostě někdy nepříjemně zalidněném pohybují římský voják s gladiátorem. S umělohmotnými rekvizitami působí sice úsměvně, ale patří sem už od roku 139 našeho letopočtu.

Andělský hrad s archandělem Michaelem

Příběh Beatrice Cenci vyšel v knize Historie čtyř římských procházek:

Historie čtyř římských procházek. Čtyři ženy a jejich fascinující příběhy

© Foto a text Michaela Krčmová