Na pěší zóně města Chioggia je liduprázdno, zavřené jsou restaurace i bary. Ten jediný, který je otevřený, praská ve švech a všechny stolky těšící se z lednového slunce jsou obsazené. Do stínu se nikomu nechce, protože je zima a fouká nepříjemný studený vítr.

Pěší zóna Corso del Popolo s kostelem svatého Ondřeje a středověkou věží s hodinami

Chioggia, město známé pod tímto jménem od 6. století n. l. bylo nejprve součástí Byzantské říše. Leží na ostrově v jižním okraji benátské laguny otevřené do Jaderského moře. Jeho modré vody se rozprostírají k nekonečnému horizontu. Malebné, příjemně přehledné malé město je z pevniny dosažitelné po mostě autem. Dá se k němu ovšem přijet i po moři, s ostrovem Lido u Benátek ho spojuje pravidelná linka číslo 11.

Most Vigo a benátští lvi, symbol Serenissimy – Benátské republiky

Chioggia bohatla podobně jako Benátky z obchodu, rybaření a hlavně z obchodování se solí, což byla v minulosti drahá a vysoce ceněná příměs pro konzervování potravin. A tak byla Chioggia pro svou strategickou polohu i obchodní úspěchy vždy v hledáčku silnějších a mocnějších. Nejprve ji ovládla Janovská námořní republika, od roku 1412 Benátská. Ta si svůj mocenský vliv zachovala až do příchodu Napoleona v květnu 1797.

Promenáda v Chioggi nabízí unikátní památku: hodiny na středověké věži u kostela svatého Ondřeje (Sant’Andrea). Jejich ozdobná ručička ukazuje čas blížící se k římské číslici II. Je to správně, neboť je asi tři čtvrtě na dvě. Unikátní nejdéle funkční hodiny ze středověku jsou jediným světovým exemplářem svého druhu a jsou zapsány na seznam kulturního dědictví Unesco.

Hodiny pocházejí z roku 1386 a vytvořili je řemeslníci z místní rodiny Dondi. Jejich dovednosti v oblasti mechaniky, hodinářství a astronomie byly věhlasné. Hodiny nebyly původně vytvořeny pro věž kostela svatého Ondřeje, ale byly umístěny na věži paláce Pretoria, který roku 1817 podlehl zničujícímu požáru a musel být zbořen. Tehdy byly hodiny přemístěny na středověkou věž z 10. století, jež sloužila jako hláska, ale později byla přičleněna ke kostelu svatého Ondřeje, který se nachází v její těsné blízkosti.

Starý železný mechanismus, který doposud funguje, je ukrytý uvnitř věže, zatímco na vnějším plášti jsou hodiny řízené elektronicky. Jejich krásu podtrhuje istrijský kámen, na kobaltově modrém středu se slunečním kotoučem a ručičkou ukazující čas.

Podloubí paláce Grassi

Pěší zóna Corso del Popolo končí mostem Vigo z roku 1685 a pohledem do laguny. Za můstkem začíná hlavní kanál Vena, podél něhož jsou vystaveny na odiv paláce nejvlivnějších rodin Chioggi. Romantická podloubí, jeden mostík za druhým (je jich celkem devět) a pár významných kostelů jako je místní katedrála se zvonicí, již zmíněný kostel svatého Ondřeje a svaté Trojice. Podél kanálu Vena je také známá rybí tržnice.

Rybářský člun s nezbytnými sítěmi na kraby na Rio Vena

Bohatá rodina Grassi obchodující s obilím si postavila nedaleko mostu Vigo palác. K výzdobě budovy i zahrady stejně jako u většiny místních staveb byl použitý istrijský kámen. V roce 1718 získali Grassi šlechtický titul od Senátu Benátské republiky, což mimořádně zvýšilo jejich prestiž. Privilegované postavení bylo třeba ukázat i v Benátkách a vedlo k výstavbě rodinného paláce Grassi v oblasti San Samuele u Canalu Grande. Dnes je v Chioggi v původním sídle rodiny muzeum mořské fauny Jaderského moře. Jadran všude kolem kam se podíváš.

text a foto Michaela Krčmová