Psala se druhá polovina 13. století. V roce 1254 se do benátské kupecké rodiny Polových narodil syn Marco. Zatímco se malý Marco s kamarády honil po benátských calli a můstcích, jeho otec Niccolò a strýc Matteo už čile obchodovali v Konstantinopoli. Neklidná krev je hnala dál, až na dvůr mongolského a čínského vládce Kublaje. Chána zajímalo křesťanství a chtěl ho porovnat s kulturou své nekonečné  říše. Proto bratry požádal o předání pozdravu papeži společně s prosbou o vyslání stovky křesťanských učenců do Číny.

Akko, město templářů a křižáků na Blízkém východě

V té době však svět tři roky papeže neměl. V paláci ve Viterbu, kde zemřel ten předchozí, se kardinálové opakovaně a neúspěšně snažili o volbu. I přes tyto okolnosti v létě roku 1271 bratři Polové opět vyrazili na východ. Tentokrát s sebou vzali i sedmnáctiletého Marca. V poslední křesťanské baště Jeruzalémského království, v přístavním městě křižáků a templářů Akko, je dostihla zpráva. Novým papežem byl zvolen Tebaldo Visconti, který přijal jméno Řehoř X.

Shodou historické náhody se papež právě nacházel v Akko, kde pomáhal organizovat devátou křížovou výpravu a snažil se o smíření západní a východní křesťanské církve. Osobně se poznal s rodinou Polových a vybavil ji na cestu k chánovi zlatým křížem a olejem z lampy Svatého hrobu. Požadavek na stovku křesťanských učenců však splnit nedokázal. K Polovým se přidali pouze dva dominikáni, kteří je však brzy opustili a vrátili se.

Věrné repliky oděvů 13. století z výstavy v paláci Mocenigo

Přes zasněžené vrcholky Himalájí a buddhistické kláštery až do Číny

Na cestovatele čekala Persie, města Tabríz a Bagdád, kde se dostali do vážných problémů s arabskými kmeny. Následoval přechod Tibetu a Himalájí, kde je zavalila lavina. Marca zachránili zdejší mniši, kteří ho ukryli v klášteře a učili buddhismu – lamáismu. Sílu a dovednosti, jež získal z tohoto východního učení, bohatě zužitkoval v následujících letech života v Číně.

Po více než třech letech strádání, nekonečné zimy, horských větrů, žáru pouště, hladu, žízně a nemocí dorazili Polové na mongolské území. Místní kmeny je přijaly s nejvyšší úctou, neboť se na cestách prokazovali zlatou destičkou, jakýmsi dobovým diplomatickým pasem od samotného Kublaje. Naštěstí nezůstala ani v rukou Arabů, ani pod nánosem sněhu či písku.

Marco Polo prožil na Kublajově dvoře i v provinciích čínské říše mnoho let, naučil se mnohé jazyky, poznal zdejší zvyky, přírodní zákony i zcela odlišnou kulturu. Když nazrál čas a on požádal o návrat domů, Kublaj ho nechtěl propustit ze svých služeb. Nakonec svolil a společně s příbuznými mu umožnil návrat do Benátek.

Polovi se vrátili obohaceni o zkušenosti, které předčily jakékoli vybájené vyprávění. A nejen to. Jako úspěšní kupci si přivezli i bohatství materiální. To jim posloužilo k postavení reprezentativního domu s prostornými skladišti.

Corte Seconda del Milion

Dům Marca Pola. Existuje ještě?

V archivu Benátské republiky je Marco Polo vedený jako Marco Paulo de confinio Sancti Iohannis Grisostomi. To je velmi podstatné označení pro identifikaci místa jeho bývalého domu.

Divadlo Malibran v Benátkách

Jde o část města, kde bylo o nějaké století později postavené divadlo Teatro San Giovanni Grisostomo, na začátku 18. století považované za největší operní scénu celé Evropy. Později přejmenované na divadlo Malibran podle španělské operní pěvkyně Marie-Felicie Malibranové. Na stěně zadního traktu objektu divadla je umístěná pamětní tabulka Marcu Polovi.

Vedle divadla se nachází dvůr Corte Seconda del Milion. Archeologické průzkumy prokázaly, že právě tady stál dům Polových.

Marco Polo se do Benátek vrátil v roce 1295, oženil se a stal se otcem tří dcer. Po téměř třiceti letech, kdy si v rodném městě vychutnával poklidný život úspěšného obchodníka, odešel na svou poslední cestu a byl pochován v kostele San Lorenzo – svatého Vavřince v Benátkách. Jenže v průběhu doby byl jeho hrob zničený a kostel odsvěcený. Benátská knihovna Marciana má ve svém depositáři nejstarších dokumentů Marcovu závěť, která ale není podepsaná.

Milion za všechny miliony

Hrobka Polových sice neexistuje, zato však stále vychází Il Milione. Literární památka, jež ovlivnila generace budoucích cestovatelů, a stala se nejoblíbenějším a nejpřekládanějších spisem středověku. Vznikl během Polova zajetí v janovském vězení, když Benátky prohrály válku s Janovskou námořní republikou. Jistý Rustichello, nadaný literárním perem, ve vězení zaznamenal Polova dobrodružství během oněch čtyřiadvaceti let na dálném východě. Navzdory tomu, že různí rýpalové zpochybňují jejich pravost, vzniklo tak podivuhodné líčení života i bohatství Číny. Často bylo označované jako „milionové“, odtud tedy název Il Milione.

Až si budete chtít dochutit jídlo na talíři čerstvým pepřem, či si navonět čaj skořicí a vanilkou, vězte, že za tím stojí právě Marco Polo. Byl to on, kdo tato koření poprvé přivezl do Evropy, byl to on, kdo nedal spát Kryštofu Kolumbovi. Kolumbus si jeho knihu pečlivě pročítal a dokonce opatřil vlastnoručními poznámkami. Také kartografové, kteří se pokusili o nové zmapování světa, se řídili poznatky Marca Pola.

San Lorenzo v Benátkách

Interiér kostela San Lorenzo. Po Polových ani stopa

V roce 2024 si připomínáme 700 let od úmrtí Marca Pola

(1254 Benátky – 9. 1. 1324 Benátky)

text a foto Michaela Krčmová