Ferrara je městem kol. Většinou postaršího data, často zrezivělých a s velkými vysokými řídítky. Přesně na takovém kole jezdívala moje babička na nedělní návštěvu k příbuzným, oblečená ve slušivých letních šatech a střevících. Podobně jako se mi líbila babiččina noblesní jízda na kole, sledovala jsem se zájmem i obyvatele Ferrary, jak se ve vyčerpávajícím vedru ochlazují na městských bicyklech. Letní teploty tu často stoupají až ke čtyřicítkám, protože město leží v Pádské nížině, která je jednou z nejteplejších oblastí Itálie.

Bylo pondělí 24. června a teploměr ukazoval 34 stupňů Celsia. Nevím, jestli na svatého Jana bylo stejně horko i před pěti sty lety, kdy v roce 1519 zemřela ferrarská vévodkyně Lucrezia Borgia. Dcera kardinála Rodriga Borgii a jeho dlouholeté milenky Vannozzy Cattanei se narodila v roce 1480 v benediktinském opatství v Subiacu u Říma. O dvanáct let později byl Borgia zvolen papežem a přijal jméno Alexandr VI. Tím Lucrezii skončilo bezstarostné dětství a stala se, podobně jako její dva starší bratři Cesare a Giovanni, jednou z důležitých figurek mocenských her svého otce. Na papežovo přání byla třikrát provdána, naposledy za Alfonsa I. d’Este. Sňatku předcházelo dlouhé vyjednávání s ferrarským dvorem, ale nakonec rozhodla velkorysá výše věna.

Socha dominikánského kazatele Girolama Savonaroly před ferrarským hradem

A tak v únoru 1502 mířila honosná kavalkáda svatebního průvodu do ferrarských bran. Mladou a půvabnou ženu, jež doposud patřila k nejvyšší římské společnosti, doprovázela luxusní garderoba, drahé šperky a početný dvůr španělských dvorních dam včetně nevěstiny sestřenice, krásné Angely Borgii. Ta zanedlouho sehraje osudovou roli v estenské domácnosti uzavřené vodním příkopem a mohutnými zdmi ferrarského hradu. Soustem pro dvorské klepy byl také Lukreziin problematický původ a zprávy o jejích údajných incestních vztazích s otcem a oběma bratry. Podporovala velké italské literáty, Pietra Bemba, Ludovica Ariosta a Ercola Strozziho. Svou krásou, inteligencí a veselou povahou si dokázala získat místní obyvatele a žádoucím způsobem se také zhostila role vévodovy manželky. Pod renesančními šaty se rýsovala její četná těhotenství jako doklad manželovy stálé přízně. Ze sedmi dětí, které dala Alfonsovi, se čtyři dožily dospělosti včetně následníka Ercoleho II. Nakonec zemřela vyčerpáním po posledním těžkém porodu v pouhých devětatřiceti letech.

Vstup do kláštera Corpus Domini

V rozpálených a zvláštním způsobem přitažlivých ferrarských ulicích naše cesta pokračuje směrem ke klášteru Corpus Domini, založeného řádem klarisek v roce 1406. Patřil mezi oblíbená místa vévodkyně, která sem často přicházela na modlitby. Klášter není snadné najít, je ukrytý v zástavbě historického města a překvapivě ani mnozí místní obyvatelé netuší, kde se nachází. Jeho dveře nejsou běžně otevřené, je třeba zazvonit a požádat o návštěvu v určené hodiny. V ústrety nám přichází správce a průvodce v jedné osobě, milý a výřečný pán. Vede nás přes klášterní kostel, na jehož ochozu jsou umístěna okna s římskými roletami, kterými prosvítá červnové odpolední slunce. Vytváří dojem ospalého salonu šlechtického paláce s domáckou atmosférou, kde je pouhou náhodou umístěn oltář a před ním pár lavic. Přitom je tento klášter domovem svaté Cateriny Vegri, proslavené zázrakem s chlebem Miracolo del Pane. Chléb, který se tu pekl dlouhé hodiny během klášterních bohoslužeb, zůstal jako zázrakem ideálně upečený a křupavý, namísto spáleného kusu těsta.

Pokračujeme úzkými dveřmi do kaple. I tady slunce pomáhá vyprávět dojemný příběh ferrarské vévodkyně a dalších příslušníků rodu d’Este, pohřbených na jednom místě. Na lesknoucí se mramorové desce v podlaze je váza s čerstvými květinami a jen tak pohozený květ bílé růže. Skromná připomínka Lukreziina úmrtí, kterého si Ferrara nijak nevšímá. Nekoná se tu žádný průvod v dobových oděvech, koncert či veřejná kulturní akce. „Je to velká ostuda, že představitelé města úplně opomenuli takové významné výročí. Vůbec tomu nerozumím,“ říká rozhořčeně starý pán. Klidnou až mystickou atmosféru po půl hodině naruší další návštěvníci přinášející květiny. Jsou určeny Lucrezii, která zemřela přesně na den před pěti sty lety.

Hrobka Lucrezie v klášteře Corpus Domini

© Michaela Krčmová