V roce 1552 založil Pier Francesco Orsini, řečený Vicino, rozsáhlý park se sochami ze sopečného tufu. Hornina vyvržená během erupce poskytla materiál k neobvyklé výzdobě a zřejmě i proto se parku říká Sacro bosco, tedy Posvátný lesík. Leží pod městečkem Bomarzo, v srdci Etrurie (italsky Tuscia), krajiny kdysi obývané etruskými kmeny. Vedlejší větev rodiny Orsiniů si tady na vysoké skále vystavěla své renesanční sídlo.

Jedna ze dvou sfing

Je krásné zářijové odpoledne a dosti horké. Na horizontu se pomalu začínají kupit bouřková mračna, a tak nesmíme váhat a rychle se vydáme na procházku hájkem poskytující příjemný stín. Začínáme v nejvyšším bodě u malého chrámu, abychom pomalu sestupovali do nitra rokle, kde jak doufáme, se nám podaří alespoň v náznaku pochopit tohle zvláštní místo s temnými tóny zemských hlubin. Zazní hned vzápětí a rozehrají jedno dávné mysterium, na jehož začátku stojí příběh antické bohyně Proserpiny (řecky Persefoné).

Proserpinina zpověď

Proserpina ve tvaru kamenné lavičky na jednom konci střeží louku zdobenou žaludy a piniovými šiškami, na tom druhém ji hlídají dva medvědi (erbovní znamení rodu Orsiniů). Je manželkou vládce podsvětí Háda. Ovšem stala se jí nedobrovolně. Ovidius v Metamorfózách vypráví, že když jako mladá dívka pod sicilskou Etnou trhala se svými družkami květiny, náhle se před ní rozestoupila zem a objevil se bůh Hádés se svým koňským spřežením. Dívku uchopil do silných paží a přitom jí roztrhl roucho, z něhož vypadlo na zem natrhané kvítí. Proserpina křičela o pomoc, ale nebylo to nic platné. Hádés ji strhl s sebou a země se zavřela. Oženil se s ní a během svatební hostiny nevěsta pozřela několik jader granátového jablka. Ten, kdo v podsvětní říši něco sní, už musí navždy zůstat.

Bohyně Céres, Proserpinina matka

Na zemi se strhlo peklo. Rozlícená a nešťastná Proserpinina matka Céres (řecky Déméter) devět dnů hledala svou dceru. Jako bohyně plodnosti svrhla na lidi neúrodu, obilí nerostlo a země neplodila. Situace došla tak daleko, že musel zasáhnout nejvyšší z bohů Jove, Cereřin bratr a otec Proserpiny (jak víme, pohanští bohové si z incestu pranic nedělali). Dovolil Proserpině, aby šest měsíců v roce trávila s matkou mezi živými. Je to vždy v období jara a léta, kdy příroda po zimním spánku ožije a vydá své plody. Jakmile jsou sklizeny, Proserpina se musí vrátit do říše stínů ke svému manželovi. Zná tajemství smrti, protože každým rokem projde zázrakem zmrtvýchvstání. Patří mezi zasvěcené.

Podobně jako ti, kteří poznali eleusínská mysteria, tajné obřady, které se rok co rok konaly po dobu devíti dnů v řeckém městě Eleusis. Lidé tam k poctě bohyně Matky nazývané v různých náboženstvích Isis-Déméter nebo Céres postavili kultovní chrám. Eleusínská mysteria patřila mezi nejrozšířenější neoficiální rituály helénského období. Podobně populární byly také dionýské, na počest boha vína Dionýsa.

Vládce moří Neptun přidržuje rukou delfína

Patřil také kníže Vicino mezi zasvěcené do starých mysterií a ve své zahradě nechal ztvárnit jejich jednotlivá zastavení?  Možná si jenom zoufale přál, aby se také jeho manželka Giulia vrátila z podsvětí a půl roku mohla trávit společně s ním mezi živými. Máme se odebrat do chrámu a modlit se za tuto troufalou myšlenku?

Tempietto

Nevracíme se do chrámu, ale procházíme dál kolem soch a necháváme se pohltit atmosférou. Za Proserpinou míjíme trojhlavého psa Kerbera, strážce podsvětí a za chvíli Orco, pekelnou bránu.

Vchod do podsvětí s kamenným stolkem a sedátky

Překvapuje nás mohutná bohyně Céres, slon, drak i spící kráska. Přicházíme k loďce zdobené delfíny. Je umístěná na kopci jakoby čekala velkou vodu a pomohla přes řeku Styx převézt ty, kteří už tajemství smrti poznali a míří do říše stínů.

Spící kráska-nymfa

Loďka s delfíny

Jdeme stále hlouběji a občas se nás pod větvemi stromů zmocní úzkost, kterou ještě znásobí nakloněný dům, z něhož se nám točí hlava. Smysly se uklidní při pohledu na Pegasovu fontánu a obrovskou želvu nesoucí na krunýři Fámu. Už zbývá jen pozdravit zápasící obry a pohlédnout na sfingy s důležitým vzkazem pro návštěvníky parku: „Bez zdviženého obočí a napjatých rtů nemůžeš obdivovat sedm divů světa. Ty, kdo přicházíš, pozorně se dívej a potom mi řekni, jestli je to mámení, podvod anebo umění.“ Dívali jsme se pozorně, objevovali a přemýšleli, přesto všechno zůstaly pouze šálivé obrázky a nejasné výklady. Tajemství zvítězila.

©Text a foto Michaela Krčmová