Artemisia Lomi Gentileschi se narodila 8. července 1593 jako nejstarší z dětí Orazia Gentileschiho, současníka Caravaggiova a vynikajícího malíře působícího v Římě. Oraziovi předkové byli zlatníci a pocházeli z Florencie.

Řím 1593 – 1612. Bez Orazia by nebylo Artemisie

Artemisia přišla na svět v ulici via di Ripetta a o dva dny později byla pokřtěná v nedalekém kostele San Lorenzo in Lucina, o čemž existuje farní záznam. Rodina bydlela také ve via Margutta a via della Croce.

Otec brzy rozpoznal talent své dcery a od dětství ji postupně zaučoval ve své dílně. Bez Orazia by nebylo Artemisie. I takto jednoduše se dá zhodnotit její životní i umělecký osud. Vyrostla ve čtvrti Campo Marzio mezi řemeslníky, hospodskými, prostitutkami a lidmi všeho druhu.

Madona s dítětem (galerie Spada Řím)

Když se narodila, vládl Kliment VIII. Aldobrandini, neúprosný papež reformátor, který poslal na hranici chudáky i významné učence jenom proto, že se provinili proti církevním doktrínám protireformace. V roce 1600 vyhlásil Jubileum a  17. února téhož roku nechal upálit dominikánského mnicha Giordana Bruna na Campo de’Fiori.

K Oraziovým přátelům kromě Caravaggia patřil také Toskánec Agostino Tassi, společně pracovali na prestižních zakázkách v palácích na Kvirinálu. Tassi měl Artemisii vyučovat perspektivě, ale při jednom sezení díky komplotu se služkou Tuzií, svou chráněnku znásilnil. Dopodrobna o tom Artemisia vypověděla vyšetřujícími inkvizičnímu soudci. Měla Tassimu říct: „Chci tě zabít tímto nožem za to, že jsi mě potupil.”

Drama tím ovšem zdaleka neskončilo. Tassi prohlašoval, že si Artemisii vezme a opakovaně s ní udržoval intimní kontakty. Podle platných zákonů by násilí bylo sňatkem smazáno (v Itálii platily až do roku 1981!) a čest zneuctěné dívky zachráněna. Bohužel se však zapomněl zmínit o tom, že ženatý už byl.

Tento násilný incident se stal v květnu roku 1611 v ulici della Croce a až několik měsíců poté se na žádost otce Orazia konal proces. Artemisia byla během slyšení podrobena přímo na místě lékařskému vyšetření, mučena drátěnou rukavicí a ponižována. Nakonec rozsudek padl nad skutečným viníkem: buď pět let nucených prací, anebo zákaz vstupu do Říma. Tassi si pochopitelně vybral to druhé.

Zuzana a starci (bavorský zámek Pommersfelden). První signované plátno z roku 1610

V letech 1610 až 1612 vznikají první Artemisina samostatná plátna: Zuzana a starci, Svatá Cecilie, Madona s dítětem.

Artemisia modeluje ženská těla, dojímavě zobrazuje mateřskou lásku (sama matku ztratila ve 12 letech a musela se postarat o tři mladší bratry). Učí se v zrcadle malovat vlastní tělo, často pracuje se svíčkou, aby docílila správného šerosvitu.

Chodí do římských kostelů, kde studuje malby velkých mistrů renesance a baroka, učí se od otce a postupně si vytváří vlastní umělecký projev. Řím je v té době plný násilí, hustě se zalidňuje nově příchozími, což umožňují budovatelské aktivity reformních papežů. Chtějí oslnit slavnou minulostí i budoucností jedinečného města na světě.

Nejstarší verze starozákonního příběhu Judita a Holofernes (galerie Capodimonte Neapol)

Artemisia si podmaní Florencii 1612 – 1620

Ihned po vynesení rozsudku inkvizičního soudu se Artemisia vdává za Pierantonia Stiattesiho a odchází s ním do Florencie, kde začne používat staré rodinné jméno Lomi, aby se tak odlišila od příjmení Gentileschi spojené se skandálem, který byl po několik měsíců tučným soustem pro římskou společnost.

Její talent rozkvétá, ve Florencii se dostává pod ochranu velkovévody Cosima II. a obdrží četné zakázky. Přivede na svět čtyři děti, dva syny a dvě dcery: Giovanni Battista 1613, Cristofano 1615, Prudenzia 1617 a Lisabella 1618. Pamětníci zaznamenali, že po ulicích krásné Florencie chodí neméně krásná excentrická žena v provokativně barevných šatech. Pověst umělkyně par excellence.

Originál zápisu o přijetí do florentské Accademie z roku 1616

Možná měla veřejná okázalost přebít minulé prožitky, posloužit jako slupka vystavěná k ochraně křehkého vnitřního světa, neboť motivy násilí jsou všudypřítomném v Artemisiných plátnech, zvláště v několika verzích námětu Judita a Holofernes. K němu se opakovaně vrací. Ve Florencii se ji dostalo mimořádné pocty, když byla přijatá 19. července 1616 jako první žena v historii na Accademia del disegno di Firenze. Zůstala tam zapsaná po celou dobu svého pobytu až do roku 1620.

Přátelila se s Galileem Galilei a Michelangelem Buonarrotim mladším (synovec). Od něj dostala prestižní zakázku – namalovat alegorii Směřování – Allegoria dell’Inclinazione (1615 – 1616). Honorář činil 34 zlatých florénů a obraz se stal součástí kazetového stropu v salonu Casa Buonarroti ve Florencii. Při nedávném restaurování bylo odhalené, že mladé ženské tělo dokonalých proporcí bylo namalováno původně nahé. Až později ze známých prudérních důvodů malíř Volterra přimaloval závoj zahalující klín a poprsí. Buzola odkazuje k osudu, který nám přisoudily hvězdy (na úvodním obrázku článku).

Stejně jako Artemisii, která se v březnu 1621 vrací do Říma do ulice via del Corso. V tomto období pracuje pod vlivem Annibala Carracciho, Guida Reniho a Domenicchina. V Římě však vydrží pouze pár let a svou hvězdu sleduje do Benátek, kde namaluje obraz Spící Venuše připomínající své slavné  předchůdkyně od Giorgioneho a Tiziana. Na modré lůžko barvy ultramarínu, na němž bohyně leží v půvabné poloze, použila rozemletý polodrahokam lapis lazuli. To byla velmi drahá příměs malířské barvy, tudíž lze předpokládat, že zadavatel obrazu byl dosti zámožný.

Spící Venuše s Amorem (Museum Virginie)

 1630 – 1656 Neapol, Pozzuoli  a Londýn

V roce 1631 došlo k velké sopečné erupci Vesuvu, která poničila města v Neapolském zálivu. Došlo také k rekonstrukci katedrály v Pozzuoli u Neapole, pro kterou si tamní biskup od Artemisie objednal tři plátna: Patron svatý Január v amfiteátru Pozzuoli, Klanění tří králů a svatí Procolo a Nicea. První ženě tak byla svěřena oltářní výzdoba kostela, kterou realizovala v letech 1636 až 1637. V té době se jednalo o mimořádný projev osvícenosti církve i o důkaz, že se Artemisia za svého života dočkala uznání. Koncem 30. let se ze služeb neapolského krále přesunula na dvůr krále anglického, Karla I. Tam už pracoval její otec Orazio, jenž však zanedlouho v Londýně zemřel.

Autoportrét – Alegorie malířství (Londýn, Kensingtonský palác). Obraz vytvořený během Artemisina londýnského pobytu

Triumf nymfy Galatey (Saul P. Steinberg Collection New York)

Artemisia se vrací zpátky do Neapole. V závěru kariéry kolem roku 1650 namaluje společně s Bernardem Cavallinem Triumf nymfy Galatey. Plátno, jehož námětem se tolik proslavil Raffael Santi v římské vile Farnesině.

V roce 1656 zuřil v Neapoli mor a zdá se, že mu podlehla také Artemisia, protože datum jejího úmrtí není známé. Byla pohřbená v kostele San Giovanni Battista dei Fiorentini, ale ten byl dvakrát kompletně přestavěný. Jakákoli stopa po Artemisii je ztracená. Neexistuje ani pamětní deska.

Autoportrét – Loutnistka (Curtis Galleries, Minneapolis)

Její jméno je synonymem vynikající barokní malby caravaggiovského stylu, dramatických scén zahalených šerosvitem plných neohrožených ženských hrdinek. Hvězda osudu se naplnila.

text a foto Michaela Krčmová, wiki public domain