Na úvodním obrázku Proserpinina louka z parku v Bomarzu. Posvátné místo, ohraničené sochami piniových šišek a žaludů, symboly plodnosti a vitality.

Zločin na hradě Stabia 1504

Povídka začíná vraždou hraběnky Gerolamy Farnese Anguillara. Místo zločinu: obrovský ponurý hrad v dnešní vesnici Faleria (region Lazio), kdysi Stabia, sídlo rodu Anguillara.

Soukromý hrad ve Falerii (kraj Lazio). Foto: Wiki Commons Albarubescens

Ukázka I

Po několika hodinách kodrcání přijíždí vůz z Bassanella severní cestou do vesnice Stabia. K sídlu už zbývá jen kousek a pomalu začíná svítat. Jsou u cíle. Vozka zastaví koně a ženy vyslané postarat se o Gerolamino tělo se vyděšeně rozhlížejí. Mají strach z toho, co se stalo, z toho, co by se mohlo stát. Jaký obrázek se jim naskytne, až otevřou? Za chvíli vidí ležet na jednoduché dřevěné desce ženské tělo oděné do zimního oděvu se širokými rukávy a poseté krvavými skvrnami, které vypadají jako mapy neznámých území. Na několika místech je látka rozříznutá dýkou. Naštěstí už jí někdo milosrdně zavřel víčka, aby vypadala jako ve spánku. Dítě, jež nosila, usnulo s matkou.

V zahradě hradu Vasanello – Bassanello byla pohřbená Gerolama Farnese Anguillara

 Vražda se zametla pod koberec

Hrad Vasanello, kdysi Bassanello, sídlo rodiny Orsini, kde žila Gerolamina sestra Giulia provdaná za Orsina Orsiniho. Pro všechny byla jednoduše Kráskou, která se proslavila svým bouřlivým milostným poměrem s papežem Alexandrem VI. Ujala se neteře Isabelly, když její matku zavraždili. Vrahové i objednavatel vraždy byli vyšetřováni, takřka okamžitě však propuštěni.

Giulia se krátce po vraždě své sestry setká s bratrem kardinálem Alessandrem Farnese. Místo: Farneský palác ve Viterbu.

Palác Farnese ve Viterbu

Ukázka II

Giulia se vyčerpaně posadila na postel, protože cestování v zimě pro ni nebylo žádnou výhrou. Možná se jen cítila v úzkých a potřebovala, aby ji bratr ujistil o tom, že situaci má pevně pod kontrolou, že nejde o útok na rodinu a pošpinění jejich jména. Úplně stačilo, co se říkalo o ní a o jejím působení na borgiovském dvoře. Oslabená zármutkem a plná zloby, že spravedlnosti nebylo učiněno zadost, poukazovala na to, že objednatel vraždy, mladý Giovanni Battista Anguillara si vesele chodí po světě a dává k dobru svou verzi celého příběhu.

„Jak jsi mohl dopustit, aby se vyšetřování zastavilo?“

„Je to dost delikátní záležitost, to je ti přece jasné. Víš dobře, jak to ve Vatikánu chodí.“

„Gerolama tě vždycky bránila a podporovala u matky.“

Kardinálovi Farnese nebylo po vůli, že mu sestra připomněla dávné rodinné přestřelky s matkou. Vyústily v matčino rázné rozhodnutí, že odjede na čas do Florencie na medicejský dvůr, aby tam získal patřičné vzdělání pro církevní kariéru, jak bylo druhorozenému synovi určeno. Teď přece není žádný důvod oživovat vzpomínky na mladého rebela, který za žádnou cenu nechtěl obléct sutanu. Proto raději smířlivě dodal:

„Náš švagr, hrabě Anguillara, se přece snažil zachránit Isabellu.“

„Ale až poté, co mu to doporučil papež. Dozajista nechtěli v Římě dostat zprávu o další vraždě. Isabella je teď u mě na Bassanellu.“

Děj se přesouvá do Říma, centra papežského státu, kde na počátku 16. století působí řada nejlepších umělců své doby, například Raffael Santi. Je zvyklý pravidelně navštěvovat salon své přítelkyně Porzie. Z oken salonu je vidět přímo na Andělský hrad. Díky tomu má Porzia dokonalý přehled o tom, co se děje v okolí hlavního mostu vedoucího do Vatikánu.

Andělský hrad v Římě

Ukázka III

Porzia právě udělovala pokyny služebnictvu ohledně nákupů a prací v domě. Už od rána měla nevysvětlitelný pocit, jakési tušení, které viděla v hejnech ptáků přilétajících z nedalekého Aventinu. Dokonce zfackovala tu novou pitomou holku, co shodila vzácnou sošku. Rozbila se na tisíc kousků, a to bylo zlé znamení. Porzia se chytila za srdce, když se bez varování a v naprosto nezvyklou hodinu rozezněly všechny římské zvony. Silně a hrozivě. Všichni okamžitě pochopili, co se stalo. Zemřel válečník papež Julius II. Nastalo období nové volby, během níž budou kardinálové uzavřeni na klíč v Sixtinské kapli, dokud nezvolí nástupce. Vyhlédla z okna do zimního dne a pozorovala hloučky lidí zastavujících se na Andělském mostě, mezi nimi se sunula také jedna kardinálská nosítka směrem k vatikánským palácům.

Giulia v té době žije střídavě mezi Římem a vesnicí Carbognano. Umírá v době morové epidemie 23. března 1524. O tři roky později dojde k vyplenění Říma a k narození praneteře Giulie. Novorozeně dostalo na památku pratety stejné jméno.

Pohled na palác v Bomarzu z parku v údolí

Poselství pána z Bomarza 1542

V Bomarzu vyrůstá Giuliin budoucí manžel, který o sobě tvrdí, že je potomkem Etrusků. Je to zvláštní dítě nadané mimořádnou inteligencí se sklony k melancholii. Jmenuje se Pier Francesco Orsini, ovšem všichni mu říkají Vicino. Společně s Giulií začnou dole pod palácem v hluboké rokli budovat park s manýristickými sochami v nadživotní velikosti. Giulia se jeho dokončení nedožije, neboť krátce po třicítce umírá. Vicino park pojmenuje Svatým lesíkem a celý ho zasvětí své Giulii. Její podobu neznáme, stejně jako se historikové i laikové už pět století přou o podobu její pratety Giulie. Krásné Farnesovy zůstávají nadále záhadou. Kniha Barva etruského slunce odhaluje kousek fascinující historie renesanční Itálie a nahlíží do starých hradních místností, kde se soukromý život prolínal s politikou vlivných italských rodin.

Ukázka IV

Vchod do paláce Orsiniů v Bomarzu

Giulia sešla do kuchyně v přízemí. Pro tentokrát nešlo o běžné pokyny k jídlu a stolování. V paláci Orsiniů se chystala velká slavnost na počest návratu pána z německé války. Se souhlasem církve Vicino ukončil vojenskou kariéru a vracel se domů. Giulia se cítila upokojena, neboť dlouhé roky jejího slaměného vdovství konečně skončí. Nechala v blízkosti paláce vybudovat velkou cisternu na vodu, která sloužila všem obyvatelům Bomarza. Chtěla Vicina také překvapit, neboť začala plánovat výstavbu parku pod hradem. Jako stavební materiál poslouží místní sopečná vyvřelina, tufový kámen. Sochy a stavby z něj přirozeně zapadnou do prostředí divokého lesa, z něhož nikdy nebude možné vytvořit uměle kultivovanou zahradu, jako měl Velký kardinál v nedaleké Caprarole.

Unikátní dokument – úmrtní list Giulie Farnese, Vicinovy manželky s datem 30. 6. 1560 Zdroj: Archivi Capitolini Roma

Pokud si chcete přečíst celý příběh o skutečných historických osobnostech a vydat se na cestu, můžete tak učinit zde:

Internetové knihkupectví Kosmas:

https://www.kosmas.cz/knihy/540872/barva-etruskeho-slunce/

Knihy Dobrovský:

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/barva-etruskeho-slunce-681562066

Knihkupectví Luxor:

https://www.luxor.cz/v/2043413/barva-etruskeho-slunce

Knihkupectví Academia:

https://www.academiaknihy.cz/kniha/barva-etruskeho-slunce/

text a foto Michaela Krčmová