Ve sbírce starých mistrů Národní galerie v Praze je podobizna Eleonory (1522 – 1562), dcery neapolského vicekrále Dona Pedra da Toledo a manželky prvního velkovévody toskánského (stal se jím až po její smrti na triumfální cestě do Říma k papeži) Cosima I. Medicejského. Do Florencie přijela jako sedmnáctiletá nevěsta v roce 1539. V šatech, v nichž ji později v roce 1543 portrétoval dvorní malíř Medicejských Agnolo Bronzino.

Luxusní oděv je na živůtku zdobený množstvím perel – Venušiným atributem, ale dost možná také připomínají medicejské palle – koule erbovního znamení. Na pravé ruce má dva prsteny. Na ukazováčku větší s diamantem a menší na malíčku. Ten menší se našel v její hrobce v medicejském mauzoleu ve Florencii, když ji v roce 1857 otevřeli. A ztotožnili ho s prstenem z pražského obrazu. Zlatý kroužek, do něhož je posazený chalcedon s několika vyrytými symboly: zkřížené ruce na znamení manželství, amfora nebo váza, na níž sedí pták (stránka ND uvádí čejku) přinášející štěstí a po stranách rohy hojnosti. Prsten je dnes součástí medicejského pokladu v Palazzo Pitti.

Manželství Eleonory a Cosima bylo podle florentských historek naplněné vzájemnou fascinací, z níž se narodilo jedenáct dětí. Florenťané svou vévodkyni na ulici nevídali, ani pěšky ani na koni. Zato se s oblibou nechávala nosit v sametových nosítkách se záclonkami, které neotevřela, aby se podívala ven, ani aby byla spatřena. Žila v uzavřeném světě podmíněném její španělskou výchovou, silnou religiozitou a neustálými těhotenstvími. Hrdá jako pávice, která pod svými křídly ochraňuje četné potomstvo.

Obraz z roku 1545 od stejného autora Agnola Bronzina. Eleonora se synem Giovannim (tehdy dvouletým), který v Pise společně s ní podlehl malárii. Galleria degli Uffizi

Traduje se, že měla svou soukromou tkalkyni, která spala u tkalcovského stavu v Eleonořiných komnatách, aby tak zabránila případnému zcizení jedinečného vzoru látek, do nichž se vévodkyně oblékala. Jakási ochrana před špionáží.

Komnaty vévodkyně Eleonory v Palazzo Vecchio se vstupem do její soukromé kaple

Bronzino pokryl freskami také soukromou Eleanořinu kapli v Palazzo Vecchio. Z místnosti sousedící s kaplí se vchází do pověstné Vasariho chodby, která prochází mostem Ponte Vecchio a na druhé straně města ústí do Palazzo Pitti a zahrad Boboli. Tento palác vévodkyně koupila od bohatého obchodníka, aby rodinu přestěhovala do zdravější části města za řeku Arno.

Trápila ji tuberkulóza a osudnou se jí stala cesta k pobřeží a do nedaleké Pisy, kde se vyskytovali komáři přenášející malárii. Vzala s sebou tři syny: Giovanniho (ve svých 19 letech už byl kardinálem), Garziu a Ferdinanda. Všichni onemocněli malárií a trpěli vysokými horečkami, Giovanni, Garzia a jejich matka zemřeli, přežil pouze Ferdinand.

Krajina od Florencie směrem k Ligurskému moři byla samá bažina a tento nepříjemný fakt s definitivní platností změnili až Lotrinští Habsburkové, kteří v Toskánsku vládli od poloviny 18. století. Provedli tam řadu prospěšných hospodářských reforem a močálovitou krajinu vysušili.

Pohřební desky v medicejském mauzoleu u baziliky svatého Lorenza. Horní deska je Cosima I., pod ním manželka Eleonora

text a foto Michaela Krčmová, úvodní obrázek Wiki volné dílo