„Marcello, come here!“

https://www.youtube.com/watch?v=q1V7qgka6c0

Milovníci italského filmu při této replice ani na vteřinu nezapochybují. Zazní ve filmu Sladký život – La dolce vita (1960) v okamžiku, kdy Anita Ekberg coby Silvia v dlouhých sametových šatech vstoupí do fontány di Trevi a nechává se okouzlit její krásou a padající vodou. Marcello, pro změnu okouzlený Anitou, se na její vyzvání přidává. Scéna nabízí kouzlo římské noci, jež se náhle promění ve všední ráno, liduprázdné ulice a tmavé kouty v kontrastu s bílým mramorem soch a odlesky vodního živlu. Byl to jiný Řím, neobjevený, syrový a autentický.

ANITA EKBERG

U ikonických šatů Anity Ekberg ze Sladkého života jsme se sešli se Stefanem Dominellou, kurátorem výstavy v barokní kapli Italského kulturního Institutu v Praze. Římský ateliér Gattinoni tu vystavil čtyři desítky kostýmů ze zlatého období italského filmu včetně filmů současných, natočených po roce 2000. Stefano Dominella vypráví příběh Anitiných šatů na pozadí tehdejšího Říma:

„Byly vytvořené v dílně Fernandy Gattinoni přímo pro hlavní hvězdu filmu Silvii. Nejsou to pouze šaty, ale představují i symbol doby, velkou euforii, kterou můžeme nazvat stejně jako film „la dolce vita“. Jsme na konci 50. let 20. století, kdy se Řím stal Hollywoodem na Tibeře a kdy do něj proudily slavné herečky a režiséři, aby tam točili filmy. Anita Ekberg byla vysoká, krásná a obdařená žena. Představovala nový ideál krásy, novou sirénu. Šaty byly ušité Anitě přímo na tělo a mají vnitřní pouzdro, aby zvýraznilo ženské křivky, zejména poprsí. Model byl ušitý ve třech identických verzích, a to proto, že se při natáčení vždycky namočil ve vodě fontány di Trevi.“

Šaty z filmu Sladký život režiséra Federica Felliniho

ANNA MAGNANI

Přímo naproti hedvábným sametovým šatům Anity Ekberg jsou další černé šaty, ovšem zcela jiného typu. Seriózní a usedlé. Pokračuje Stefano Dominella:

„Tento model je z komedie nazvané Siamo donne – Jsme ženy z roku 1953. Jde o neorealistický experiment, kdy v pěti epizodách slavné herečky hrají sami sebe v civilních situacích. Luchino Visconti natočil část s Annou Magnani, která v těchto šatech také zpívá slavnou píseň: Jak je krásné milovat se, když přijde večer – Com’è bello fa‘ l’amore quann’è sera.“ S veškerou vřelostí a expresivitou pravé Římanky poté, co se právě pohádala s taxikářem kvůli jedné liře.

SOPHIA LOREN

Další typ filmové divy minulých let – ženu z lidu představuje Sophia Loren, která se v září tohoto roku dožila devadesátky. Na výstavě jsou její červené šaty s hlubokým dekoltem, v nichž tančí mambo italiano s Vittoriem de Sicou. Nezapomenutelná scéna z vesnické tancovačky z filmu Chléb, láska a … z roku 1955.

Vzpomínka na nepřekonatelné mambo italiano Sophie Lorenové v režii Dina Rissiho. V pozadí růžové šaty Brigitte Bardot

Výběr kostýmů pro pražskou výstavu byl vytvořený tak, aby zahrnul mezinárodně známé ženské herecké hvězdy od 50. let 20. století až do současnosti, a to nejen italské. „Byla to součást naší vzájemné dohody s Marialuisou Pappalardo. V jedné madridské restauraci nás napadlo udělat tuto putovní výstavu, jež by spojila film, módu a oděvní mistrovství italských dílen. Ve svém ateliéru jsem tehdy měl asi dvacítku kostýmů spojených s filmem. Neměl jsem však žádný, který by se například týkal Brigitte Bardot. Tak jsem musel podniknout cestu do Cannes. Našel jsem je u jedné staré paní, která si je jednoduše koupila z jednoho butiku s použitými oděvy. Jiný jsem získal z nadace Brigitte Bardot,“ doplňuje Stefano Dominella.

MARIA CALLAS, CLAUDIA CARDINALE, AUDREY HEPBURN, INGRID BERGMAN

V Praze je k vidění kostým operní pěvkyně Marie Callas z opery La Norma Giovanniho Belliniho z milánské La Scaly, kterou režíroval Luchino Visconti. Opět z ateliéru Fernandy Gattinony. Šaty Claudie Cardinalové pro film Růžový panter (1963). Jsou vyšívané a velmi pracné. Dále kolekce šatů z dílny Lary Turner z filmu Vojna a mír (1956) natočeného podle stejnojmenného románu L. N. Tolstoje, kde mladičkou princeznu Natašu hraje Audrey Hepburn (šaty jsou na úvodní fotografii článku) nebo film Europa 51 (režie Roberto Rossellini) s Ingrid Bergmannovou v hlavní roli.

Šaty Claudie Cardinalové z filmu Růžový panter

Pokud bychom se obrátili k současným režisérům, jako je například Giuseppe Tornatore a jeho film Malena (2000), najdeme na výstavě šaty hlavní hrdinky Monicy Bellucci. Nebo šaty české modelky Ivy Herzigové z amerického filmu Modigliani  – I colori dell’anima (2004) v režii Micka Davise, kde sehrála roli Picassovy manželky. Pro zpěvačku Beyoncé ateliér Gattinoni zhotovil dvoje šaty inspirované Afrikou a jsou součástí pražské kolekce. Nebo ikonický dámský plášť Sabriny Ferilli z filmu Paola Sorrentina Veliká nádhera – La Grande Bellezza (2013).

Šaty Monicy Bellucci z filmu Malena

Výstavní projekt už byl realizován v Madridu, v Barceloně a dalších městech jako například v Bankoku. Setkal se s úspěchem, což připomíná ředitelka IIC Marialuisa Pappalardo: „Výstava vyvolává emoce a působí přímo na diváka. Na modelech je patrná kreativita a preciznost zpracování, historická tradice našeho textilního průmyslu. Filmová móda se zrodila po druhé světové válce a šťastnou souhrou okolností získala velkou podporu z americké strany, od filmových producentů, kteří se rozhodli filmovat v ateliérech Cinecittà a využít k tomu italské oděvní ateliéry, světla a další filmovou techniku. To byl důležitý překlenovací most k úspěchu.“

Důležité je také připomenout mistrovství italských oděvních dílen, které oblékaly nejen hvězdy Hollywoodu na Tibeře, ale také filmové hrdinky přímo v kalifornském Hollywoodu: Renato Balestra, Emilio Schuberth, Sartoria Peruzzi, Annamode Costumes, Irene Galitzine, Laura Biagiotti, Armani, Valentino, Guillermo Mariotto.

Výstava je otevřená v barokní kapli Italského kulturního institutu do 18. ledna 2025.

text a foto Michaela Krčmová