Kapitol působil v zapadajícím zářijovém slunci domácky, jako otevřená náruč bohyně Romy. Mnoho let jsem se tomuto místu vyhýbala, abych se nemusela prodírat mezi davy turistů s vlaječkami a mikrofony. Ale časy se změnily a teď tu sedím v klidu na Cordonatě, na schodišti se širokými a nízkými stupni, které vedou na Kapitolské náměstí. V travnatém pásu vedle schodů je umístěná socha Coly di Rienzo s varovně zdviženou pravicí. Nastala přesně ta správná atmosféra připomenout si příběh posledního tribuna římského lidu. Osudové okolnosti způsobily, že v roce 1350 doputoval až do Prahy na dvůr císaře Karla IV.

Michelangelova Cordonata pod Kapitolem

Jistý anonymní římský kronikář v roce 1357 o Colovi di Rienzo napsal: „Nakonec se vydal do Čech za císařem Karlem, o jehož příchodu ještě bude řeč, a našel ho v městě, které se jmenuje Praha. Poklekl před jeho císařským majestátem a obratně promluvil. Toto jsou jeho slova, pronesená před Karlem, českým králem, vnukem císaře Jindřicha a z papežovy vůle čerstvým císařem: Nejjasnější kníže, jemuž celý svět vzdává slávu, jsem onen Cola, jemuž Bůh ze své milosti svěřil moc, aby pokojně a spravedlivě vládl v Římě a okolí. Byla mne poslušna Toskána, Kampánie a Přímoří. Zkrotil jsem zpupnost baronů a odstranil mnohé hanebnosti.“ K tomuto setkání došlo v létě roku 1350, ještě před Karlovým vážným úrazem, který ho na několik měsíců upoutal na lůžko.

Colův příběh začíná v roce 1313 v římské čtvrti Regola u řeky Tibery. Narodil se do plebejských poměrů, otec Lorenzo byl majitelem jedné z místních hospod a matkou pradlena Magdaléna. I přes nízký společenský původ se Cola intenzivně věnoval klasickému studiu, zejména antickým autorům Vergiliovi, Titovi Liviovi, Senecovi a Ciceronovi. Jako samouk si osvojil vynikající znalost latiny i řečnického umění.

Poblíž tohoto domu se měl v roce 1313 narodit Cola di Rienzo

Přišel na svět v době, kdy z bývalého mocenského centra tehdejšího světa zůstaly pouhé ruiny porostlé trávou a křovisky, na kterých se pásla zvířata. V Římě panovalo naprosté bezpráví, jednotlivé rody spolu bojovaly o teritoria, stavěly si opevněná městská sídla a na ulicích se volně pohybovaly bandy zabijáků. Papežská kurie sídlila v Avignonu na francouzském území.

Mezi italskými humanisty se šířily myšlenky o nápravě této situace, apely o nastolení vlády a pořádku mířily jak na papeže do Avignonu, tak i na římského krále Karla IV. do Prahy, kterého čekala císařská korunovace. Praha byla v polovině 14. století na rozdíl od Říma městem, které se bouřlivě rozvíjelo jak po stránce urbanistické, tak také společenské. Podle Karlových představ se měla stát novým Římem.

Za této situace vstupuje na jeviště evropských dějin mimořádně politicky ambiciózní vizionář Cola di Rienzo, který se staví do role ochránce práv římského lidu. Místní rodiny jako Colonna, Orsini, Frangipane, Annibaldi, Savelli a Caetani si z něj zpočátku tropí posměšky, ale brzy se mají na pozoru. Poté, co Cola na náměstí Piazza del Mercato (dnešní Piazza Aracoeli naproti Kapitolu) strhne davy na svou stranu a je v roce 1347 provolán tribunem lidu, jsou donucené k poslušnosti. To se snaží ve svůj prospěch využít také papež Kliment VI., který si na dálku nedokáže se zpupnou římskou šlechtou poradit. Cola začne jednat s papežovou podporou.

Fontána na Piazza Aracoeli

Té se mu dostane také od básníka Francesca Petrarcy, který pracuje ve službách avignonské kurie. Petrarca Colovi píše vyzvání k ochraně svobody Římské republiky: „Těšíte se tedy velkému blahu, jehož se dožíváte po tolikaletém úsilí, rozvážně, rozumně a klidně a vzdáváte díky Bohu, štědrému dárci takových milostí, který dosud nezapomněl na své posvátné město a nemohl déle hledět na zotročení obce, jíž přiřkl vládu nad celým okrskem světa.“

Cola zaslepen úspěchem, začne se chovat podobně arogantně a okázale jako římská šlechta. Obléká se do hedvábí se zlatými výšivkami, Římem jezdí na bílém koni s praporcem a vynáší rozsudky smrti bez řádného soudu. Ohlašuje příchod Ducha svatého a cítí se být jeho nástrojem. Klimentovi VI. dojde trpělivost a vydává bulu, v níž žádá vyhnání Coly di Rienza z Říma.

Tak začínají Colova léta vyhnanství, která ho dovedou až do Prahy. Nejprve stráví nějaký čas ve františkánské komunitě v kraji Abruzzo a v létě roku 1350 zavítá v mnišském přestrojení do Prahy, aby se tu ukryl pod ochranu Karla IV. Podle legendy mu setkání s císařem zprostředkuje lékárník a botanik Angelo z Florencie, který se těší králově přízni. Jeho dům s rozlehlou bylinkářskou zahradou stál v dnešní Jindřišské ulici, přibližně v místech hlavní pražské pošty.

Jak pokračuje římský anonym, Cola svým řečnickým uměním naprosto ohromil pražský dvůr. Nezmiňuje však, že jeho apokalyptické vize o příchodu Ducha svatého nebyly králem vyslyšeny a ten jej po dohodě s kurií uvěznil na Pražském hradě jako heretika. Byl to však fešácký kriminál, řečeno termínem pražské galerky, se spoustou jídla a pití. Tady začal nezřízeně tloustnout. Navíc byl Cola požádán kancléřem Janem ze Středy, aby se ujal stylizace některých oficiálních dopisů v latině. Obecně se také soudí, že z Prahy odpovídal na první dopisy Francesca Petrarcy.

Vzhledem k tomu, že se Colova údajná hereze týkala církevních otázek, přesunul se nakonec do vězení arcibiskupského sídla v Roudnici. Odtamtud vedla jeho cesta v létě 1352 do Avignonu, kde měl být souzen pro své kacířské myšlenky. Hříčkou osudu však Kliment VI. umírá a na Petrův stolec je zvolen Inocenc VI., který jej osvobozuje a posílá v srpnu 1354 do Říma společně s kardinálem Gilem Alvarezem Carrillem a využívá pro svůj boj s barony.

Události dostávají dramatický spád. Cola zatěžuje obyvatelstvo vysokými daněmi a všeobecným terorem. Vše vyvrcholí 8. října roku 1354. Cola di Rienzo je napaden ve svém domě římskou lůzou, ale v přestrojení se mu daří prchat, chybí už jen poslední dveře. Naneštěstí si pod nuzným pláštěm nechá svůj luxusní oděv a zlaté náramky, což neunikne jednomu ze zástupců rozzuřeného davu. Následný Colův drastický skon líčí do naturalistických detailů nám známý římský kronikář. Colovo obézní tělo bylo za nohy a bez hlavy pověšeno u kostela svatého Marcela na Corsu po tři dny, než ho římští Židé spálili na hranici z bodláčí u Augustova mauzolea.

Poslední tribun římského lidu, jemuž se na krátkou dobu podařilo zkrotit mocné patricijské rody a vyhlásit Římskou republiku, zemřel paradoxně v době, kdy se na svou korunovační jízdu vydal Karel IV. Pátého dubna 1355 byl ostijským kardinálem Pierrem de Colombiers korunován ve Svatopetrské bazilice císařem Svaté říše římské. Po dohodě s papežem Inocencem VI. město po korunovaci téhož dne opustil a vydal se zpět na cestu do Prahy. Zanedlouho poté se do Říma vrátil papež, aby se ujal vlády nad městem.

Nikdo už si nevzpomněl, že se Cola di Rienzo považoval za příbuzného císaře Karla IV., za nemanželského syna jeho dědečka Jindřicha VII. Podle Colovy teorie se Jindřich během svého italského tažení ubytoval v Římě u pradleny Magdalény a tato návštěva nezůstala bez následků. Nad tím vším se však již dávno zavřely kalné vody Tibery a zbyl jen fascinující příběh o setkání mužů dvou zcela protikladných světů.

©Text a foto Michaela Krčmová, v textu byly použity překlady Jiřího Pelána a Antonína Rausche.