Vejdou se do dlaně lidské ruky a nepřesahují velikost 8-10 centimetrů. Miniaturní obrázky si v 18. století vozili aristokraté na cestách, protože jim připomínaly časy strávené během Grand Tour. Byly na nich vyhotovené jejich vlastní portréty, pohanské bohyně, různé alegorie.

Těmito miniaturami se po celé Evropě proslavila benátská rokoková malířka Rosalba Carriera, od jejíhož narození letos uplynulo 350 let (1673 – 1757). Fáma o jejím umění se dostala až na panovnické dvory ve Vídni, Paříži a Drážďanech. Saský kurfiřt August II. Silný (August der Starke) dokonce vlastnil kolekci o 157 kusech a pro sbírku nechal udělat samostatný kabinet.

Tři Grácie

Rosalba Carriera se narodila do měšťanské rodiny nižší střední vrstvy. Otec pracoval jako úředník Republiky a matka vyšívala. Společně se sestrami Giovannou a Angelou studovaly v domácím prostředí jazyky, hudbu, vyšívání a malování. Rosalba projevila velký výtvarný talent a založila si vlastní dílnu. Celý život zůstala nezávislá a neprovdaná. Její nejbližší důvěrnicí i spolupracovnicí se stala sestra Giovanna. Benátky 18. století umožnily Rosalbě být sama sebou, umělecky tvořit, vytvořit si nezávislou síť odběratelů a samozřejmě také profitovat. Základem všeho bylo ovšem její nadání.

Rosalba začala nejprve zdobením víček tabatěrek, často s erotickými motivy. Postupně se však začala věnovat portrétnímu umění, které zdokonalila tím, že k malbě používala pastel. Díky němu dosahovala stínování, které přesně zapadlo do estetického diktátu doby. V její benátské dílně se potkávali místní patricijové i evropská šlechta, baletky, zpěvačky, umělci.

Oblibu si získaly miniaturní obrázky na slonové kosti, která propůjčovala portrétovaným zvláštní šarm díky hladkému lesklému povrchu. Napudrované obličeje a paruky, dekolty šatů zdobené květy, benátské masky – to všechno vykreslené ve vyumělkovaných pastelových tónech rokoka. Musela pracovat s tenounkými štětečky s pomocí lupy a je s podivem, že v takových malých rozměrech dokázala vystihnout výraz portrétované osoby nebo atmosféru situace. Jako například scénu z následujícího obrázku, kdy starý muž vrací benátské dívce zapůjčenou knihu.

Také Rosalba podnikla svou Grand Tour ve společnosti sester. V roce 1720 – 21 přijela do Paříže na základě pozvání velkého sběratele umění Pierra Crozata. Malovala členy versaillského dvora včetně mladičkého Ludvíka XV. Kromě miniatur také padesát portrétů, což se zdá takřka nemožné za krátkou dobu jejího pařížského pobytu. Jako první ženu ji přijali do Královské francouzské akademie.

Rosalba Carriera – autoportrét a sestra Giovanna, zdroj: Wikipedia volné dílo

O rok později se vrací zpátky do Benátek do svého domu v sestiere Dorsoduro a neúnavně pokračuje v práci. Začínají se objevovat problémy se zrakem a také návaly deprese. Ty se ještě zhorší poté, co zemře její milovaná sestra Giovanna. Rosalba Carriera trpí šedým zákalem, dokonce podstoupí lékařský zákrok. Bohužel však posledních deset let už nemůže tvořit, neboť zcela přijde o zrak. Její osud se naplní v roce 1757.

Vchod do paláce Ca’Rezzonico

V „zábavném“ paláci Ca’Rezzonico, jak poznamenal můj kamarád Pavel Piekar (autor úvodního obrázku – variace na autoportrét Rosalby Carriery), je stálá expozice umění 18. století a aktuálně v prvním patře výstava několika desítek miniatur Rosalby Carriery ze soukromých sbírek a nadací. Upomínají na statečnou pracovitou ženu, která po sobě zanechala přes tři sta signovaných děl. Tři desítky let neměla v Evropě konkurenci a svým uměním si dokázala podmanit řadu lidí. I když osobně nejsem velkým nadšencem pro rokokové období, její dílo je vskutku mimořádně krásné.

text a foto Michaela Krčmová