14 Čvn Na hradě ve Vasanellu pokračuje příběh krásné Julie. Patřil jejímu manželovi z rodu Orsiniů
Druhou zastávkou našeho jarního putování za krásnou Julií bylo město Vasanello, vzdálené půl hodinky jízdy autem z Viterba. Mířili jsme na návštěvu zdejšího soukromého hradu (patří rodině Misciatelli), který vypadá jako kulisa pro filmovou pohádku. V 15. a na počátku 16. století patřil rodině Orsiniů, do níž se provdala Giulia Farnese.
Naše skvělá průvodkyně Maria Gabriella Santarelli odemkla dózickým klíčem zámek ve vratech, vešli jsme na malý dvůr a společně vystoupali po venkovním schodišti do prvního patra. První místností, kterou jsme procházeli, byla hodovní síň, která pamatuje příjezd mladého páru. Novomanželé z května roku 1490 se jmenují Orsino Orsini Migliorati a Giulia Farnese. Přijíždějí z Říma, z honosného paláce vlivného kardinála Rodriga Borgii, vicekancléře katolické církve. Do mladičké, sotva patnáctileté nevěsty se doslova zbláznil a čeká na vhodnou chvíli, aby ji povolal zpátky k sobě.
Ale nepředbíhejme událostem, stále zůstáváme ve Vasanellu (dříve Bassanellu). Nad sametovým baldachýnem visí erb spojující obě rodiny. Orsiniovská růže i lilie Farnesů. Ozdobný pás pod stropem po obvodu místnosti ukazuje veselé výjevy, z nichž nejkrásnější jsou roztančení baculatí andělíčci. Radostně opojení novým spojením mezi místními rodinami.
Ženich je sice lehce postižený ztrátou jednoho oka, o nějž přišel nešťastnou náhodou, ale se svou nevěstou je plně spokojený. Není příliš vysoká, ani neoplývá světlou krásou ideálu doby, zato má v sobě spalující žár přitažlivosti, líbezný kulatý obličej, temné vlasy i oči. Do nich se Orsino úplně propadá. Tak jak bylo dobovým zvykem, každý z manželů má svou komnatu, do nichž nás vede Maria Gabriella.
Nejsou to velké místnosti, obě však mají ohromné krby začouzené letitým používáním. Orsiniovi se pokoj stal doslova hrobem: „Je to opravdu tak. V této místnosti se nešťastnou náhodou posledního červencového dne roku 1500 zřítil strop a ve spánku ho zabil. Po deseti letech manželství se Giulia stala vdovou. Bylo jí teprve 25 let,“ vypráví Maria Gabriella.
Manželství to bylo velmi zvláštní. Kvůli neukojitelné vášni kardinála Borgii žila Giulia mimo Vasanello, ve vatikánském paláci S. Maria in Portico (dnes už není), aby byla nablízku svému milenci. Co se mohlo odehrávat v mysli Orsina? Jak bojoval se žárlivostí a jistě i touhou po vlastní manželce? Byla Giulia spokojená se situací, která jí přinášela nezměrné výhody? Cítila se být vítězkou nebo naopak obětí rodinného paktu? To vše nám víří hlavou, když procházíme hradními prostory, kde majitelé zachovávají autentické vybavení, jehož některé kousky skutečně pamatují začátek 16. století. Vracíme se přes hodovní síň na vnější schodiště, které ještě pokračuje do druhého patra, a kde je nade dveřmi napsáno jméno Laura. Připomínka toho, že jediná dcera Giulie Farnese a Orsina Orsiniho po svém otci zdědila Vasanello a žila v něm se svými dětmi. Tam ovšem prohlídka nepokračuje, jsou tam soukromé místnosti.
K hradu patří také zeleninová a květinová zahrada, zbrojnice a keramická manufaktura, která vyráběla na zakázku. Není totiž náhoda, proč se toto místo jmenuje právě Vasanello, protože italsky se váza řekne il vaso. Pro slavný film Il Gattopardo režiséra Luchina Vischontiho se tady vyráběl porcelán a jeden talíř se zachoval jako mimořádný artefakt. Když ho Maria Gabriella vzala ze skříně, aby nám ho ukázala, trochu se nám zatajil dech.
Giulia Farnese podle všeho na zdejším hradě příliš času neprožila, ale z těch málo dokumentů, které máme k dispozici, víme, že v roce 1494 měla v úmyslu se k manželovi vrátit. Svůj vztah s Rodrigem Borgiou, v té době už s papežem Alexandrem VI., chtěla zřejmě ukončit. Z tohoto období máme naprosto mimořádné svědectví o Rodrigově posedlosti, a to v dopise z 22. října 1494: „Iulie, ty nevděčnice prohnaná, dostal jsem dopis od Navarrica a píše, že se bez souhlasu manžela Orsina nevrátíš sem do Říma…nechci věřit, že se znovu necháš oplodnit – ajra di Bassanello – tím oslem z Bassanella…“
Překlad klíčového slova ajra je nejasný, protože papež v okamžiku vypjatých emocí, kdy vlastní rukou psal tento lístek, použil hovorový výraz ze své rodné katalánštiny. Může znamenat vzduch, vodu, anebo také osla. Ať už Alexandr VI. myslel cokoli, jeho vztah s Giulií Farnese časem opravdu skončil. Po svatbě své dcery Laury v roce 1505 se Giulia přestěhovala do sousedství na hrad Carbognano, který obdržela od manžela darem. Tam také skončí naše cesty po stopách legendární renesanční krásky, která jako Venuše Vítězná dobyla Vatikán. Navzdory všem dobovým konvencím.
Iulia Farnesia – Giulia Farnese – Julia la bella – krásná Julie (1475 Capodimonte – 23. 3. 1524 Řím)
V Carbognanu u Viterba našla krásná Julie Farnese skutečný domov
©Text a foto Michaela Krčmová