Když procházíte Palermem, hlavním městem ostrova Sicílie, často narazíte na památky, které na první pohled tak nějak k sobě nepatří. Kopule arabského chrámu vedle lodi křesťanského kostela a hned o kousek dál strohé linie severské architektury. Sicílie, tento kus země mezi Afrikou a evropskou pevninou, byl odjakživa v hledáčku kolonistů.

Nádvoří a jednotlivá patra paláce v renesanční přestavbě

Palermo založili Féničané mezi 7. a 6. stoletím před n.l., kteří přišli z Kartága – obchodní velmoci Středomoří. Pozůstatky punských hradeb postavených Kartaginci jsou ještě vidět v podzemních prostorech Královského paláce. Jak je dobře známo z historie, Římané vedli s Kartágem války (punské) a senátor Cato na závěr svých projevů v Senátu pronášel větu: „Ostatně soudím, že Kartágo musí být zničeno.“ Tak se také stalo, Římané Kartagince porazili, město na severním pobřeží Afriky srovnali se zemí a všechny jeho kolonie včetně Sicílie zabrali.

Římany následovali Arabové a Normané. Ve 13. století, kdy na Sicílii vládl Fridrich II. Štaufský (1194-1250) zažilo Palermo svou největší slávu. Tento panovník nazývaný „divem světa“ – latinsky „stupor mundi“ podporoval učence jak muslimské, tak židovské i křesťanské. Na Fridrichově dvoře také vznikla slavná básnická škola takzvaného sladkého nového stylu – stilnovismu.

Vyobrazení Fridricha II. na jeho vlastní knize o sokolnictví. V archivu Vatikánské apoštolské knihovny (public domain)

Od Fridricha II. máme naši pověstnou Zlatou bulu sicilskou (Bulla Aurea Siciliae 1212), dokument o dědičném právu na český královský trůn (pro Přemysla Otakara I. za podporu Fridricha při volbě římským králem). Do nejvzácnějších dokumentů českého písemnictví se tak dostal název sicilská, neboť Fridrich II. byl císařem Svaté říše římské, sicilským a jeruzalémským králem.

Fridrichova matka Konstancie byla normanskou princeznou, dcerou sicilského krále Rogera a otcem císař Jindřich VI. z rodu Štaufů. Matka měla v době Fridrichova narození vysoký věk – syn se jí narodil jako čtyřicetileté. Proto se s oblibou šířily zvěsti o podstrčení dítěte, které buď nebylo Jindřichovo, anebo se narodilo jiné ženě, aby nástupnictví dynastie zůstalo zachováno.

Fridrichovo narození v městě Jesi (kraj Marche) 26.12.1194. Údajně se narodil v otevřeném stanu na náměstí, aby nedošlo k podvodu. Manželství Fridrichových rodičů bylo osm let předtím bezdětné. Kronikářské vyobrazení z Vatikánské apoštolské knihovny (public domain)

Palatinská kaple z pohádek Tisíce a jedné noci

Fridrich brzy přišel o oba rodiče, ale svými poručníky byl vychován na palermském dvoře. V té době už stála Palatinská kaple z roku 1140. Byla postavená na příkaz Fridrichova děda, Rogera II d’Altavilla. Trojlodní bazilika je ukázkou vrcholného byzantského umění, neboť je vyzdobena úchvatnými mozaikami. Hlavním motivem výzdoby je žehnající Kristus. Trámy jsou zdobeny arabskými dřevořezy, obrazy z rajského života podle koránu. Ve světle dopadajícím z orientálních oken působí kaple jako z pohádek Tisíce a jedné noci.

Komplex Královského paláce, také nazývaný Palác arabsko-normanský, stojí na základech pevnosti, která ochraňovala starověký přístav Panormos. Dnes je společně s katedrálami v Cefalù a Monreale na seznamu světového dědictví Unesco.

O patro výš než je Palatinská kaple, jsou šlechtické sály.  Jeden z nich je považován za Rogerův a je vyzdobený orientálními scénami. Mozaiky spojují rostlinné a zvířecí motivy, obrázky z lovu a alegorická vyobrazení moci normanské dynastie. Dokazují pokrokovost politiky palermského dvora, která byla sice středověce despotická, ale na druhou stranu dokázala spojit zcela odlišné kultury a náboženská vyznání, podpořit rozvoj věd a legislativy, umění i literatury.

Druhé patro s orientálními mozaikami

Palermo na pokračování v dalším příspěvku.

text a foto Michaela Krčmová